Změna velikosti písma

Fulltextové vyhledávání

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
30 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3
Drobečková navigace

Úvod > O obci > Historie obce > Obce

Obce

Historie obce Hradčovice

Pečeť obce

I. Úvod

Obec Hradčovice, ležící v Poolšaví, vznikla na jedné z křižovatek starých obchodních a vojenských cest, směřujících do Čech, Slezska a Uher. Počátky sahají do 11. století a patří mezi nejstarší historicky známé vesnice okresu Uherské Hradiště. Předchůdcem obce bylo snad velkomoravské hradiště Bolegradica.

Není proto divu, že údolí Hradčovského potoka, od severu chráněné oblými zalesněnými kopci s nivou řeky Olšavy na jihu, se stalo kolébkou a domovinou mnoha generací. Tímto krajem procházely hordy a pluky vojsk mnoha vojevůdců a panovníků, ale též skupiny, rody a kmeny rozličného etnika a rozmanitých kultur, jejichž příslušníci zde zanechali stopy svého pobytu, svých sídel a práce nebo zde byli pohřbeni.

II. Archeologické nálezy a výzkumy

Doposud provedené archeologické výzkumy v katastru obce, ale i farnosti dokumentují, že k osídlení došlo v mladší době kamenné, a to v období mladšího stupně lineární keramiky. Jejími nositeli byli zemědělci, přicházející k nám z jihovýchodu z podunajské oblasti při hledání úrodné teplé sprašové polohy, aby půdu svými dřevěnými a parohovitými nástroji u nás poprvé obdělávali. Poznatky o osídlení Hradčovic potvrzují nálezy učiněné většinou náhodně, např. při výkopech základů pro novostavbu, hloubení studny a při jiných mechanických zásazích do terénu. Tak často účel vybudovat novou moderní stavbu odhalil pozůstatky pravěké civilizace. Nálezy vyžadovaly přístup a zhodnocení odborníků, byli to: archeolog profes. PhDr. Vilém Hrubý, DrSc.a pracovní skupina Krajského muzea ve Zlíně vedená Dr. Janem Pavelčíkem.

Nedaleko obce v místě, kde terén tvoří pozvolný svah vykopal Jan Kučera řadu předmětů. Kostěná šidla, škrabadla s broušeným ostřím, pazourkové vrtáčky, hladidla, sekeromlaty, části kamenných žernovů, střepy rozbitých ručně vyrobených nádob kultury lužické a unětické. Z uměleckých výtvorů např.:plastika z jemné plavené hlíny, nádoby s pupíky, oválnými či rohatými oušky apod .

Keramika je nejčastěji ornamentována rytými liniemi, vpichy a krokvicemi. V roce 1955 provedla zajímavý výzkum pracovní skupina Krajského muzea. Nález byl objeven v trati "Nadsklepí" Šlo o obilnou jámu, která se odkryla při novostavbě obytného domu. Výkop základů ve vysokém břehu obnažil celý profil jámy se sprašovým podložím.

V době bronzové, kdy dochází ke kmenovým přesunům, k poznání slitin mědi a cínu se v Poolšaví vyskytuje lid s kulturou mohylovou. V pozdějším období doby bronzové ovlivňují hospodářskou i kulturní úroveň zdejších osídlenců Keltové, Germáni, Markomani a římské legie. Vlivem stěhování národů se udržela z původních 15 osad jen jedna. V 6. století se v Poolšaví usazují Slované. Velkomoravské období dokládají mohylová pohřebiště, osady vesnického typu a opevněná hradiska. Mezi ně se řadí již zmíněné Bolegradica.

Nálezové zprávy jsou uloženy v Archeologickém archivu akademie věd v Brně - Králově Poli. Samotné nálezy jsou umístěny v muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě.

III. Období zániku Velké Moravy po začátku 18. stol.

V průběhu 10. A 11. století Morava prožívala těžké časy. Stávala se kořistí Maďarů, Čechů a Poláků. Jelikož z doby po pádu Velké Moravy nejsou dlouho žádné zprávy, můžeme pouze předpokládat, že za knížete Břetislava I. spadalo sídliště Hradčovic pod správu spytihněvského hradského obvodu. V letech 1141 - 1196 spytihněvský hrad zanikl a tak naše území patřilo ke knížectví a biskupství olomouckému. V roce 1205 založil markrabě moravský Vladislav Jindřich na nedalekém Velehradě klášter cisterciáků. Mniši, většinou německé národnosti, pomáhali obyvatelstvu v rozvoji zemědělství, zvláště vinařství.

První zmínka o obci

Velkou spoušť na Moravě způsobila mongolská vojska vedená Bátůchánem roku 1241. Jejich zásluhou byla země zčásti vypleněna. Z daného období pochází první zmínka o existenci obce Hradčovice. Oldřich III. Korutanský, vládce břeclavského údělu, daroval totiž dva lány v Hradčovicích ( v listině uváděné Radichowitz ) spolu s rybníky církvi, aby tak odčinil škody způsobené velehradskému klášteru a učinil tak něco pro spásu duše své i svých potomků. Historie obce je spojena s událostmi probíhajícími v Uherském Hradišti a zejména v Uherském Brodě. Do života značně zasahoval pohyb na obchodní a vojenské cestě, která přes obec procházela. Počátek 14. století je poznamenán boji s Kumáni. Šlo o války českého krále Václava II. s Uhry a Rakušany. Když jeho nástupce Václav III. roku 1306 zemřel, v zemi vypukl zmatek, který využil Matúš Čák Trenčianský. Zbudoval si okolo svého hradu Trenčína nezávislé panství, jež zasahovalo až k nám. Byl poražen u Holíče. Protiváhou moci feudálů se stala královská města Uherské Hradiště a Uherský Brod podporovaná přízní panovníků. V roce 1272 byl Uh. Brod povýšen na město královské komory s právem hlubčickým. K dalším patřilo právo konat týdenní a dva dvouroční trhy a právo skladu zboží. Vesnice Lhotka, dnes součást Hradčovic, již svým názvem prozrazuje kolonizační původ a ve druhé polovině 14. století byla zvána Sirotčí Lhota. Poprvé je připomínána v roce 1374. Hospodářství feudálů zůstávalo ve skromných mezích. Je třeba vzpomenout rod Šarovců a pánů ze Šumvaldu.

Husitství se šířilo podél obchodní cesty ihned po smrti Jana Husa, ale oblasti moravských královských měst zůstávaly věrny katolictví, a tedy Zikmundovi. Přesto se našli i příznivci Husa, kteří protestovali proti jeho upálení a kostnickému koncilu. Držitelé obce podpořili sjezd českých a moravských stavů 2. září 1415. V zimě roku 1427 husité pod vedením Prokopa Holého, Prokůpka a Jana Tovačovského přitáhli k Uherskému Brodu, který se po obklíčení vzdal s úmluvou. Město bylo osvobozeno roku 1429 Janem Tovačovským z Cimburka. Husitská vojska však i v dalších letech okupovala Jižní Moravu. Velké škody působily až do roku 1440 tzv. loupeživé roty, jež vedl Jiří z Mannspeku. Následkem husitských válek byl citelný úbytek obyvatelstva a prohloubil se i hospodářský úpadek. Klidnému rozvoji v následujícím období bránily zhoubné války uherského krále Matyáše a českého Jiříka z Poděbrad, později také Vladislava Jagellonského. Války měly hrozné důsledky: zánik obcí, oslabení pozic velehradského kláštera. Došlo ke změnám majetkové držby feudálních panství, přičemž držba nadále příslušela pánům z Vlčnova a z Kunovic. Nedostatek pracovních sil vyvolal značné zvýšení poddanských povinností - v roce 1487 bylo vyhlášeno úplné poddanství selského lidu. Města naopak bohatla díky svým privilegiím ( vaření piva, rozvoj řemesel, šenkování vína… ). Šlechta proti tomuto vystupovala a časté spory s městy brzdily rozvoj živností v okolních obcích.

V 16. století ovlivňuje vývoj na Moravě několik nebezpečných faktorů: krutý mor, nebezpečí ze strany Turků, krize katolické církve umocňovaná evropskou reformací - šíří se zvláště myšlenky Martina Luthera. Ves Hradčovice navíc roku 1561 vyhořela a roku 1605 vtrhli do kraje uherští Bočkajovci, drancují a přinášejí černou smrt. Roku 1574 zakládají činnosti následující cechy: kovářský, kolářský, bednářský, zámečnický, truhlářský, pivovarečný a nákladnický. Počátek 17. století je spojen s výměnou správy panství způsobenou značným zadlužením pánů z Kunovic. Odkoupil je Oldřich z Kounic, pán na Slavkově. Panské dvory vyžadovaly stále větší počet pracovních sil. Tyto pocházely z poddanských vrstev a lze je rozdělit do tří typů: stálá čeleď, robotníci a námezdní dělníci. Každý poddaný byl povinen vrchnosti peněžní, robotní a naturální rentou. V obci téměř neexistoval grunt ( usedlost ) bez dluhů. Výše peněžní renty se pohybovala podle velikosti usedlosti a platila se v Hradčovicích i ve Lhotce ve dvou splátkách: na jaře (sv. Jiří), na podzim (sv. Václav). Tyto bídné časy stále sužoval mor a roku 1624 sem vpadla vojska sedmihradského knížete Gábora Bethlena. Během třicetileté války krajem procházela císařská vojska generála Buquoye, vojska knížete Lichtenštejna a jejich zásobování tížilo celou oblast náležející panství Kouniců. Nejhůře však zdejší obyvatelstvo doplatilo na Švédy, kteří vpadli na Moravu roku 1642. Jezdci plukovníka Andersona vypálili Uherský Brod a odvezli si bohatou kořist. Události třicetileté války urychlily proces koncentrace pozemkového majetku panství, ale také proces naprostého znevolňování a zbídačování rolnictva. Posledním činitelem vzpour byl uherský František Rákoczi. Povstal v letech 1704 - 1708, kdy kraj byl vypleněn. Dne 4. srpna 1708 byl poražen u Trenčína a nastává 50 let vytouženého míru.

IV. Období přechodu od feudalismu ke kapitalismu

Rokem 1740 skončilo období relativního klidu. V prosinci 1741 pruská vojska v čele s králem Bedřichem II. pronásledovala vojska rakouská a obsadila Slovácko. Až do jara 1742 loupila a plenila celý kraj. Mezi poddanými, kteří podpořili ve válce Marii Terezii bylo na 40 mužů z naší obce9).

20. září 1744 bylo zaznamenáno zemětřesení, vlivem otřesů půdy se rozezněl v noci na věži kostela zvon. Rok 1746 byl velmi suchý, následovala drahota, hlad a dobytčí mor. 29. srpna 1748 přiletěla hejna lučních kobylek různého zbarvení, způsobila množství škod a následující den odletěla směrem západním.

V letech 1746 - 1794 panství spravoval Václav Antonín Kounic (1711-1794), působil především v říšské diplomacii, od roku 1753 jako říšský kancléř a roku 1764 byl povýšen do knížecího stavu. Správu panství za jeho pobytu v Rakousích vedla jeho sestra Marie Antonie. V roce 1756 vpadli opět do kraje Prusové - probíhala sedmiletá válka. Vojska k nám zavlekla choleru12), která se stala hrozbou na dalších 100 let. Vláda Marie Terezie a jejího syna přinesla řadu reforem týkajících se venkova. V roce 1752 si vláda přivlastnila kontrolu nad církevními úkony, byla zrušena řada svátků, čímž se zvýšil počet pracovních dnů. Postupně je ve styku s vrchností zaváděn německý jazyk. Veškeré obyvatelstvo se třídilo na usedlé a chalupníky. V čele obce stál fojt a pudmistr. Usedlí volili obecní radu, jejímž úkolem bylo zajišťovat styk mezi vrchností a občany. Robotní patent z roku 1775 si získal u lidí přízeň. Robota sice nebyla zrušena, ale zmírněna podle velikosti pozemků a odváděné kontribuce. V roce 1781 byl vydán toleranční patent legalizující náboženské vyznání. Téhož roku došlo k významnému činu, a to zrušení nevolnictví. Poddaní byli zbaveni osobní závislosti na vrchnosti, ale nadále byli vázáni robotními povinnostmi. Císař Josef II. také nařídil povinné zakládání obilných skladů na neúrodné roky. Německý vliv se stále stupňoval. Místo šlechticů a měšťanů vytvářeli úředníci skupinu německé byrokracie. "Občané zůstali v duši Čechy, myslili a modlili se a mezi sebou hovořili česky, vlastně, jak se tenkrát říkalo - po moravsku". Hospodářskou tíseň zvyšovaly veliké daně. Za josefínské éry vznikla škola a fara. V roce 1789 byl v obci založen tzv. Josefínský katastr, zavedena daň z pozemků a provedeno číslování domů. Na celkový vývoj povahy a smýšlení obyvatel měly nemalý vliv události v Evropě, především francouzská revoluce a napoleonské války. V té době (1794 - 1797) spravoval panství kníže Arnošt Kryštof, vystřídán později svým bratrem Dominikem Ondřejem. Zde byly prováděny válečné přípravy proti Napoleonovi. Mládence "odchytával" vrchní výběrčí daní Schneider při neočekávaných návštěvách v obci, přímo v selských staveních. Bohužel dne 2. prosince 1805 Napoleon porazil u Slavkova rakouská pruská vojska. S porážkou jsou spojeny finanční a naturální rekvizice, vlivem kterých vládne bída a hlad, a tím dochází k častým sporům mezi poddanými a vrchností. Zvláště za Aloise Václava z Kounic, správce panství v letech 1812 - 1848. V době, kdy se v českých zemích rozvíjela kapitalistická výroba v vznikala první průmyslová centra, zůstával náš kraj izolovanou agrární oblastí s vysokým procentem, drobných zemědělců a bezzemků. Po smrti A. V. z Kounic byla na panství uvalena sekvestrace. Správu vedl jeho zeť Ludvík hrabě Karolyi. O dědictví se ucházela česká větev roku Kouniců, konkrétně Michal Karel a Karolína - dcera Aloise Václava. Po dlouhých soudních jednáních se ujal vlády Michal Karel (1848 - 1852). Po jeho smrti nastoupil Albrecht Vincenc a vládl do roku 1897, kdy umírá bez mužských potomků.

V. Nástup a rozvoj kapitalismu

Do nového období vývoje vstupovalo obyvatelstvo kraje bez příprav, poměrně klidně. Zemědělství si drželo tradiční postavení a továren ani manufaktur nebylo. Lidé byli po stránce národnostní málo uvědomělí a po stránce hospodářské a sociální zaostalí. Četné revoluce hýbaly Evropou, u nás se společnost probudila teprve po připojení českých zemí k Německu a vystoupila z národní nevšímavosti. Moravská veřejná činnosti oživla hlavně při přeložení rakouského říšského sněmu z Vídně do Kroměříže. Nejdůležitějším výdobytkem bylo zrušení roboty cestou výkupu. Soustava liberálního kapitalismu změnila od základu vztahy ve společnosti. Kruté události dějin - cholera, časté požáry, třídní spory a válka prusko-rakouská - byly vyváženy pokrokem V letech 1883 - 1887 byla po etapách vystavěna transversální vlárská železniční trať spojující náš kraj s Brnem a Uhrami. Současně s budováním železnice dostávala novou tvář silniční síť. Dopravní spojení zajišťovala možnost zaměstnání mimo obec, a proto došlo ke snížení nezaměstnanosti. Průmyslové a obchodní podnikání mělo malovýrobní a živnostenský charakter. V Hradčovicích z živnosti a řemesel existovaly: mlýny, kovárna, obuvníci, cukrovar, pila, cihelna atd. V roce 1897 se ujal vlády JUDr. Václav hrabě z Kounic - lidumil, demokrat a národní mecenáš. Miloval umění a nechal v letech 1903 - 1904 postavit v Oboře lovecký zámeček. Strávil tam spoustu času po boku své manželsky Josefky Horové, po níž bylo sídlo pojmenováno Pepčín. Byl vybudován v tudorovském slohu zmodernizované anglické gotiky. Hrabě Václav zemřel v roce 1913, po jeho smrti byl udržován ve vzorném stavu, ovšem v průběhu roku 1945 byl vyloupen a poškozen. Po znárodnění se nadřízené státní orgány nestaraly o jeho údržbu až zchátral natolik, že musel být 2. února 1981 zbořen.

I. světová válka, kterou rozpoutal sarajevský atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este představuje další smutnou etapu.

Za války narukovalo z tehdejších 332 obyvatel 73 mužů, z toho 15 svobodných mládenců. Domů se nevrátilo 12 z nich. Po měsíční dovolené se vojáci odmítli vrátit na bojiště, rozutekli se do lesů, kde se sdružovali do tlup zvaných "Zelené gardy". Kronika obce Hradčovic podrobné zápisy o účasti občanů ve válce neuvádí. Pouze z pomníku padlých lze zjistit, že se z fronty nevrátilo 22 mužů.

VI. Období první republiky

Zpráva o nabyté svobodě přišla do Hradčovic a Lhotky až ranním vlakem 29. 10. 1918. Z lesů se vracejí zelené gardy. Občané své doby vyzdobili květinami a večer ze všech okolních strání plápolaly ohně zapálených hranic, doprovázené zpěvem vlasteneckých národních písní.

Dvěma rivaly v politickém životě obce se staly: Republikánská strana a Československá strana lidová. 15. června 1919 proběhly první poválečné volby do obecního zastupitelstva. V Hradčovicích i ve Lhotce zvítězila Republikánská strana. Rozvíjí se kulturní i společenský život. Dne 12. 8. 1920 byla založena místní jednota tělovýchovného spolku "Sokol". Kromě činnosti tělovýchovné organizovala četná divadelní představení a veřejné společenské oslavy. Vzniká také tělovýchovná jednota "Orel" a spolky "Domovina" a "Omladina".

V roce 1924 byl zřízen samostatný poštovní úřad Hradčovice společně s telefonní a telegrafní stanicí. K rozvoji obce přispěla i elektrifikace a zapojení na síť Západomoravských elektráren. Velkou událost prožívala obec 27. 6. 1924, kdy ji navštívil milovaný prezident T. G. Masaryk. Od roku 1925 měla vedoucí pozici strana lidová a udržela se až do II. světové války. Stínem nadšení z nabyté svobody a volnosti od habsburského jha byla neutěšená životní úroveň nemajetných občanů. Ti většinou svou situaci řešili vystěhovalectvím do Ameriky. I světová hospodářská krize tvrdě dolehla na zdejší obyvatele. Podniky krachovaly, vzrůstala nezaměstnanost a sociální bída.

Ještě než se obyvatelstvo vzpamatovalo ze všeobecného nedostatku, už pocítilo špatnou předtuchu spojenou s Hitlerovým nástupem, k moci. Dne 20. května 1938 byla vyhlášena částečná mobilizace, od 1. Do 5. 10. jsou v Hradčovicích ubytovány dvě baterie 110. pluku těžkého dělostřelectva, mužstvo bylo převážně podkarpatsko-ukrajinské národnosti. Vznikem Česko-slovenské republiky, v jejímž čele stojí Emil Hácha, úplně stagnuje veřejná činnost. Z politických stran jsou povoleny jen Národní jednota a Strana práce. 15. března 1939 byla vesnice obsazena Němci. Vznikl Protektorát Čechy a Morava. Následoval zákaz politických organizací a společenských spolků, utlumení kulturního života, všechno je pouze na lístky a povolení. Začátkem září 1940 gestapo zahájilo zatýkání podezřelých osob a následný transport do koncentračních táborů. Provádí se také prohlídky chlapců a dívek kolem 18. roku za účelem totálního pracovního nasazení v Říši. Do škol je zavedena němčina, obec, ve které bylo zbudováno několik kulometných hnízd, byla Němci vykořisťována. K osvobození Hradčovic i Lhotky došlo 29. dubna 1945. Byli to Rumuni, kdo nasadil svůj život za naši svobodu. Při bojích v obci jich padlo 18.

Jelikož v kronice obce je válečné období velmi dobře zpracováno, uvádím alespoň krátkou ukázku z posledního válečného roku, z doby, kdy osvobození bylo na dosah.

27. dubna v ranních hodinách osádka destrukčního pracovního německého vlaku vyhodila do vzduchu železniční most u Veletin a předtím poškodila výhybky na nádraží v Hradčovicích. Vzápětí vato ženijní četa vyhodila do povětří silniční most přes řeku Olšavu v Hradčovicích. Po těchto akcích ustal veškerý pohyb, jen v odpoledních hodinách Němci budovali a obsazovali kulometná palebná postavení v okolí našich vesnic, obsadily věž kostela, která jim sloužila jako pozorovatelna. Občas bylo slyšet ojedinělé výstřely z děl a přelety nízkoletících stíhaček, jinak tím, že ustal veškerý pohyb kolon, nastalo hrobové ticho. Občané se zdržovali pouze doma a nastal čas, jaký ve všech vyvolávají blížící se těžké bouřkové mraky. Tato atmosféra se nedá popsat, ta se musí prožít.Ve 13.15 hod. se roznesla zpráva: "Jsme zabraní, jsme svobodní." To od lesa Obora přišla tříčlenná rumunská vojenská průzkumní hlídka do stavení u mlýna a sdělila, že asi za jednu hodinu začne dělostřelecká příprava pěchota zahájí útok.

30. dubna se od Veletin až po Drslavice nakupila kolona tanků 40. sovětské armády včetně těžkého dělostřelectva a automobilů s municí. Čekali na zprovoznění mostu ve Veletinách. Sovětská a rumunská vojska se s kratšími přestávkami přesouvala dnem i nocí směrem k Uh. Hradišti. 30.4. bylo do vesnice přivedeno asi 60 německých zajatců.

VII. Období po skončení II. svět. války po současnost

Po osvobození došlo k vystřídání vojsk. Místo Rumunů přišel sovětský pluk s velitelem mjr. Skladonovskym z Kyjeva. Ve vesnici byl umístěn sklad pohonných hmot. Z války se navraceli vojáci, uprchlíci i občané z koncentračních táborů. Desítky občanů odešly po odsunu Němců do pohraničí. Přední místa v obci zaujímají komunisté a i u nás se buduje socialismus. Byla provedena rekonstrukce kanalizace, vznikají kulturní zařízení, je nově vybudován obecní úřad. Zavádí se mechanizace do velkoplošného zemědělství, drobným hospodářům byla půda bez milosti odebrána. Dne 12. dubna 1960 došlo ke sloučení obcí Hradčovice a Lhotka, aby vznikla jedna obec Hradčovice. Po srpnovém vstupu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 se u občanů projevily obavy o budoucnost a nechuť k práci. Až do revolučního roku 1989 se obec orientovala zvláště na zemědělskou výrobu, budovala a slavila svátky práce, VŘSR, děti s nadšením prožívaly lampionové průvody a s rudými šátky na krku každoročně 8. března dělaly radost svým maminkám.

Po politických změnách v listopadu 1989 se následujícího roku 1990 konaly po dlouhé době svobodné volby. V komunálních volbách zvítězila ČSL a vedoucí pozici si drží dodnes. Nastalo období restitucí, snížila se produkce živočišné výroby, byl zbudován nový vodovod, zavedena plynofikace a kompletní telefonní síť. Z kulturního života stojí za zmínku dechová hudba Hradčovjanka, která přispívá ke zpestření nejrůznějších oslav, plesů, ale i církevních slavností.

Škola

Škola v Hradčovicích existovala již v době předhusitské, později zanikla a Hradčovice byly přiškoleny do Vlčnova. V letech 1671 - 1679 se zaznamenává škola farní. Cílem této církevní školy bylo naučiti dítky obojího pohlaví dobře mluviti, čísti, psáti, počítati, katechismus znáti a obecným písničkám i církevním a chválám božským ve škole lépe než doma bez překážek v učení, vychovávat je k šlechetným mravům a ctnostem.

Školské reformy v době josefínské vedly k nahrazení starších farních škol školami triviálními. Docházka měla být povinná, nebyla však dodržována. První úřadní zpráva o triviální škole v Hradčovicích je z roku 1791. Cílem školních reforem bylo hlavně poněmčování lidu. V roce 1868 byla škola odloučena od církve. V roce 1886 byla ve Lhotce postavena jednotřídní školní budova a rok nato byla dokončena stavba trojtřídní školní budovy v Hradčovicích. V době ohrožení republiky před vypuknutím II. světové války byly na školách procvičovány činnosti a chování žactva pro případ vyhlášení nepřátelské bojové činnosti. Teprve po roce 1945 byla zavedena povinná školní docházka na měšťanskou školu. V roce 1975 byla opravena generální oprava školní budovy. Dnes se na škole vyučuje podle pravidel obecné školy.

Kostel Všech Svatých

První písemná zpráva o existenci kostela v Hradčovicích je datována do roku 1406 za vlády Oneše ze Šarova. V roce 1418 byl kostel obsazen husity a farnost byla připojena k novoutrakvismu a přifařena k Vlčnovu. Vlivem válek kostel zpustl a byl obnoven v roce 1670 s nevšední péčí a obětavostí Václava Halámka. Až v roce 1936, kdy byla provedena generální oprava venkovní fasády kostela, se odhalily doposud neznámé skutečnosti, které vypovídají o vzniku a charakteru stavby kostela. Kostel vykazuje čtyři stavební období. Nejstarší sahá do 13. století. Druhé stavební období je zajímavé tím, že se ráz zdiva i staviva shoduje se stavivem zřícenin hradu Cimburka u Kyjova, pocházejícího z let 1320 - 1330 (doba vlády Jana Lucemburského). Do třetího období spadá zvýšení stavby chrámu. Tato úprava byla provedena asi na začátku 16. století. Ve čtvrtém období je chrámová loď i věž zbarokizována. Uvnitř najdeme tři oltáře, po stranách dvě kaple - Panny Marie lourdské a milosrdného srdce Ježíšova.

K novějším úpravám patří svěcení nových zvonů z roku 1956: sv. Marek, Panna Maria s nápisem Maria, královno nebe a pomocnice křesťanů oroduj za nás, sv Antonín s nápisem Svatý Antoníne, patrone ztracených, oroduj za nás. V letech 1981 - 1985 proběhla oprava interiéru kostela: stávající oltář a presbytář upraveny podle nové liturgie, přeložení křížové cesty, restaurace kříže, sochy Panny Marie a sv. Terezie, postavení sakristie pozlacení svatostánku.

Dnes spravuje farnost, do které patří čtyři vesnice, P. Vojtěch Daněk. 

Krčma, hostinec

Vznik tohoto zařízení se datuje do roku 1416. Významné postavení krčmy v hospodářském životě obce je dáno tím, že obec ležela na důležité obchodní a vojenské cestě. Do roku 1798 patřila krčma vrchnosti. V tomto roce ji koupil Wenzl Mehrwerth. V listopadu 1844 ji získal Kašpar Holub. Ten postupně rozšiřoval svoji činnost, takže vlastnil také řeznictví, pálenici slivovice a asi 20 ha půdy. Pálenice slovácké slivovice a borovičky firma Antonín Holub a syn vyráběla také brendy a likéry, které dodávala nejen do okolní obchodní sítě, ale i na Severní Moravu a dokonce i do Velké Británie. Po roce 1948 byla pálenice uzavřena, majetek zkonfiskován a prodán Jednotě Uh. Ostroh. Tak skončila úspěšná činnost firmy Antonín Holub a syn. Pokračovatelé tohoto rodu však nezapřeli svou minulost.

Mlýn na řece Olšavě

Prvním vlastníkem doloženým písemnou zprávou byl Oneš ze Šarova. Mlýn mu patřil od roku 1360, po něm jej zdědila sestra Anna, ovšem byl zasáhnut domácí válkou mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem a jeho funkce byla značně omezena. Další zpráva sahá do roku 1615 a uvádí jako držitele mlýna Melichara Kozlíka z Kašenavy. Jeho syn Jiří vlastnil obec Přestavlky u Olomouce a za účast na stavovském povstání mu bylo zkonfiskováno dvě třetiny majetku. Jak bylo naloženo s hradčovským mlýnem, není známo.

Samotný mlynář náležel v obci vždy k nejpřednějším osobám, vždyť mlynářství bylo nejvýhodnějším řemeslem ve vsi. Kromě pozemkového majetku měl příjem z mletí, sám nebyl zatížen robotou, mohl míti vlastní hospodářský dvůr a chovat až 150 ovcí, 12 krav a 40 sviní, jak se dozvídáme z gruntovnice. Mimo své řemeslo mlynář také lovil a prodával ryby, plavil dříví a levná vodní energie byla využívána k opracování kmenů, tzn. K pohonu pil. "Hradčovice byly známy poctivými rody mlynářů, z nichž rod Ambrů byl nejvýraznější a dal střednímu Poolšaví řadu pokrokových mlynářů.

V roce 1900 byla provedena rekonstrukce mlýna a současně začala fungovat i turbína, která poháněla generátor vyrábějící stejnosměrný proud. Energie sloužila ve dne k pohonu mlýna a pily, a večer ke svícení v kostele, hostinci a několika domácnostech. Dne 10. 2. 1902 v masopustní poledne vznikl požár ve mlýně, ale rychlý zásah sboru dobrovolných hasičů jej rychle zlikvidoval. Získali odměnu 60 korun.

V době II. světové války byl mlynář Jaroslav Stolař udán, že mlel pro lidi více, než bylo povoleno. Krátce nato byl zatčen, odsouzen za sabotáž a dne 8. 10. 1941 popraven. Naposledy mlel mlýn pro občany Hradčovic v první polovině 60. let.

Autor: Výtah z knihy Hradčovice-Lhotka z pohledu historie autorů ing. Josefa Burši a Miroslava Pilky provedla Barbora Šrámková.