Změna velikosti písma

Fulltextové vyhledávání

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
26
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
27
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
28
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
29
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
30
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
31
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
1
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
2
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
Na Poště Partner v Hradčovicích nově funguje oficiální GLS ParcelShop!
3
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
4
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
5
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
6
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
7
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
8
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
9
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
10
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
11
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
12
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
13
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
14
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
15
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
16
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
17
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
18
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
19
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
20
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
21
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
22
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
23
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
24
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
25
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
26
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
27
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
28
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
29
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
30
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
1
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
2
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
3
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
4
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
5
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
6
Dobročinná sbírka pro rodinu Janků
Drobečková navigace

Úvod > Život v obci > Kultura a sport > Zvyky

Zvyky

Zvyky a obyčeje lidu se kryly nebo vrcholily jednotlivými obdobími církevního roku.

Masopust

Masopust se vyznačoval tím, že jen v této době byly uzavírány sňatky. V jiné době církevního roku svateb nebylo. Masopust končil vesele a rozpustile. V posledních dvou dnech masopustních chodili výrostci po "babkování" - dům od domu a byli obdarováni obilím, špekem a vejci. Nosili sebou rožeň, na který napichovali darovaný špek. Po babkování darované věci prodali, penězi se podělili, aby mohli zaplatiti "muziku" a měli na útratu.

Nosení Letečka a Marka

Smrtná neděle patřila, a stále patří, děvčatům a chlapcům od 3 do 10 let. Děvčata, oblečená do krojů a s "letečkem" - smrkovou větví, celou ozdobenou pentlemi, chodí jednotlivě nebo ve skupinách po dvou až pěti dům od domu nebo k rodině a známým. Zatlučou na dveře a písní vítají příchod jara:

"Neseme, neseme nové letečko,
buďte, babičky veselé,
pod okénkem sedajte, gořalenku píjajte.
Svatý Jiří vstává, zemi odmykává,
aby tráva růstla, všelijaké kvítí,
modrá leluja, kde jsi bývala,
u studánky, u milenky ruce nohy mývala.
Panimámo krásná, daj užičku másla,
jestli je to maličko, přidaj eště vajíčko.
Jedna, dvě, tři, tak to panimámo patří."

Hoši nosí "Marka" - za muže ustrojeného panáka. Chodí zpravidla dům od domu a říkají:

Nošení Marka

"Nesem, nesem Marka,
na oleji smaženého
a ve vodě vařeného,
s octem cibulú,
s mlynářovic Mikulú.
Marku, Marku krásný,
kdes ty husy pásl,
pásl jsem je pod dubem
s mlýnářovic Jakubem."

Hrkání

Jako dříve i nyní patří Velikonoce mládeži - hlavně školní. Na Zelený čtvrtek po gloria umlkají kostelní zvony a nastává právo hochů - hrkání. Hoši, kteří opouštějí po dovršení 14 let školu, jsou pány - vedoucími všech ostatních hochů. Ve skupinách procházejí vesnicí ráno, v poledne a večer a hrkáním nahrazují zvony. Po odhrkání chodí hoši vybírati za hrkání, a přitom říkají:

"Tetičko a strýčku,
poslali nás páni,
abyste nám dali
něco za hrkání."

Po skončení sbírky se páni podělí o peníze. Ostatním zúčastněným koupí ve skromné míře cukroví.

Jízda králů

Na sv. Ducha byla v obci konána jízda králů po nynějším vlčnovském způsobu. Tento zvyk vymizel za první repukliky.

Štandrle

Po čas roku - v době svátků Františků, Josefů, Janů, Kateřin atd. uvykla mládež a to i škole povinná všem oslavencům v obci hrát "štandrle". K jednoduchému tomuto zvyku sloužili dvě lžice, jimiž o sebe tlukouce u domu oslavovaného říkali nebo zpívali:

Pukaly lavice, pukaly stolice,
Pukaly aj dveři
Františku /Barboro/ otevři.

Hrajem ti štandrle,
u tvojej postele,
ty spíš a o tom nevíš.

Jak nám neotevřeš,
tak do rána umřeš,
proto staň
a nám něco daj.

Hody

Velmi okázale se v obci slavili a stále slaví hody třetí neděli v říjnu. V neděli nosili mládenci na stolici opentleného živého barana po vesnici a vybírali na něho. Po skončené sbírce zvolený "stárek" barana stínal. Toto stínání bylo pro stárka zkouškou. Neuťal-li jedním rázem jeho hlavu, platil pokutu a utržil posměch hlavně u dívek. Často se stávalo, že mládenci tajně před stínáním sypali zvířeti do vlny na krku písek a tak bylo stárkovi třeba i třikráte tnouti, než se mu podařilo zvíře usmrtiti. Tento zlozvyk odstranil prý v roce 1870 hradčovský farář P. Petráš. Zakázal stínání a doporučil podřezávání zvířete. Oslava hodů se zachovala v téměř nezměněné podobě dodnes. Beran se nepodřezává.

Vyvolávání na anděla v Hradčovicích

V 50. a 60. letech minulého století dozněl v Hradčovicích jeden ze starých zvyků mládeže a dospívající chasy, který byl v dřívější době velmi rozšířený, ale do dnešní doby se již nezachoval. Tento zvyk se jmenoval „vyvolávání“. Jako takový je zachycen, mimo jiné, v materiálech Muzea J.A.Komenského a jejich autory jsou J. Pavelčík, případně V. Blahutka.

Vyvolávání se dělo první noc ze soboty na neděli v září. Bylo to před svátkem Svatých andělů strážných, proto se tomuto zvyku říkalo „vyvolávání na andělka“. Chlapci, ti větší, co měli jít na vojnu, ale i ti, kteří již měli po vojně, se sešli večer nad vesnicí, na Hájkoch a dali se do zpěvu. Následně, po domluvě co se bude vyvolávat, začali recitalirem, přičemž některá vyvolávání uváděná a ukončená voláním „hylénc, hylénc“ následovala po dvou i třech za sebou. Občas mezi nimi byla přestávka, jak se chlapci radili či vymýšleli další vyvolávání nebo už rozkuráženi, se posilňovali alkoholem. Popravdě řečeno s postupujícím časem, někdy kolem jedné až třetí v noci, nabývalo vyvolávání na drzosti a zdálo se, že těch kritických bylo více, než těch lichotivých. A právě Hradčovští svou „ostrostí“ vyvolávání byli všeobecně známi. Jednotlivá vyvolávání na děvčata byla očividně ovlivněna osobním vztahem k dané adresátce. Údajně nejvíce bývala kritizována ta děvčata, která chodila s přespolním chlapcem.

A jaká bývala odezva? Děvčata tu noc s napětím očekávala verdikt chlapců a druhého dne se text vyvolávání přetřásal – se studem, škodolibě či s potěšením. A nejen mezi děvčaty, ale i mezi starými tetičkami a babičkami, neboť i ty poslouchaly a byli pak největšími mravokárci.

Pro vyvolávače žádný zjevný důsledek uskutečněný krok neměl, kromě toho posledního. S následkem otcovské domluvy, mnohdy s pobytem několika dnů i nocí mimo dům a se strachem přijít domů. A to byla asi i hlavní příčina, proč noční vyvolávání na Andělka v Hradčovicích zaniklo a již nebylo obnoveno.

A která že vyvolávání byla nejrozšířenější? Z pěkných, např. „Před Prchlíkových je hruška kamenka, je tam poctivá panenka.“ Nebo „Před Orlovským je malování, je tam děvčátko k milování.“

Byly i ostřejší, ty však zde raději neuvádíme.

Zdroj: převzato ze studie Jana Mihala