Změna velikosti písma

Fulltextové vyhledávání

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 1 2 3 4 5
Drobečková navigace

Úvod > O obci > Historie obce > Hrad Čovík

Hrad Čovík

 

Hrad Čovík 

 

Kolem první zmínky o Hradčovicích a o vzniku jejich názvu panují jisté dohady. Některé z nich tvrdí, že první zmínka byla zaznamenána kolem 10. – 11. století, kdy Hradčovice pravděpodobně patřily pod správu spytihněvského hradského obvodu. Dokonce se snad jmenovaly Radichowitz. Mnozí z nás ovšem částečně věří svým prababičkám a praprababičkám.

 Obec Hradčovice již od pradávna leží na velmi důležité a staré obchodní a vojenské cestě směřující do Čech, Slezska a Uher. V dávné době, kdy Hradčovicemi táhly obrovské karavany obchodníků a vojenských pluků, bylo jistě potřeba, aby měly karavany s kupci i nějaké zázemí. A právě k tomu se vztahuje pověst, kterou jsme mohli slyšet právě od našich prababiček či praprababiček.

Již dávno před první písemnou zmínkou žil v naší obci udatný rytíř Čovík. Jako každý tehdejší udatný rytíř a pán bránil své poddané před různými nájezdníky a lapky silou své mohutné paže. Jeho poddaní si svého pána velmi vážili za jeho spravedlivou i čestnou povahu. Proto mu začali říkat pán z ČOVIC. Jeho obliba stoupla v očích jeho poddaných ještě výše, když se jednoho podzimního rána za mírné mlhoviny rytíř ČOVÍK procházel po svém panství v části zvané dnes jako Bukovina. Při své procházce usedl na vykotlaný pařez a kochal se krásou místní krajiny, když v tom uslyšel úpěnlivé volání mladé ženy či dívky. Vydal se tedy za zvukem, který, jak se mu zdálo, ochromoval všechny jeho smysly a nutil ho běžet stále rychleji a rychleji. Již z dálky viděl statného bílého jelena, kterého lidé ve vsi nazývali Králem čovických lesů, jak útočí na mladou pannu, z posledních sil bránící se jeho útokům. Mladý pán, vyburcován křikem, ve kterém bylo již slyšet značné zoufalství, tasil jedinou zbraň, kterou u sebe měl, tedy lovecký tesák a s hromovým křikem se pustil v ústrety Králi čovických lesů. Ten samozřejmě svého nového soka ihned zpozoroval a své obří parohy nastavil proti blížícímu se nebezpečí a tryskem vyrazil vpřed. Mladý pán ovšem jako zkušený bojovník a lovec útok Krále lesů očekával. Rychlým úskokem srovnatelným s mrštností divoké šelmy se vyhnul jeho obřímu paroží, které v mnohých lidech z obce vzbuzovalo hrůzu, a zasadil mu přesně mířenou ránu přímo do srdce. Skolil tak krále lesů jedinou ranou. Mladá panna stojící opodál poznala ve svém zachránci mladého pána z ČOVIC. Její obdiv a vděčnost jí vháněly slzy do očí, které nešlo zastavit. Až později si uvědomila, jaké měla veliké štěstí, že z tohoto nerovného boje vyvázla jen s malými oděrkami.  A kdo že byla ta sličná panna? Byla to pouhá venkovanka, která byla děvečkou v místním mlýně na řece Olšavě. Ale ani to mladému pánovi nezabránilo se do krásné panny zamilovat a pojmout ji za svou choť. Obdiv a vděčnost jeho poddaných byla tak velká, že svému hodnému pánovi a jeho sličné ženě postavili hrad, kterému dali jméno Hrad Čovík. A nedlouho na to se po celém širém okolí začalo říkat: „Jedeme za pánem do Hradčovic.“

Představte si pohled na Hradčovice v 6.,7. či 8. století. Přijíždíte po bahnité cestě od malé vesnice dnes zvané Uherský Brod a v dáli před sebou, kam až oko dohlédne, se Vám naskytne neuvěřitelně nádherný pohled. Na mírném návrší v záři zapadajícího slunce stojí překrásná rotunda. Na přijíždějícího kupce či pocestného tato scenérie působí dojmem, že do rotundy snad právě sestoupil samotný Bůh. To samozřejmě není všechno, jakmile se pocestný nabaží pohledu na téměř božskou scenérii a jeho zrak přivykne ostrému zapadajícímu slunci, uchvátí ho pohled na mnohem větší stavbu stojící trochu více severním směrem. V tuto chvíli zastaví koně, spřežení nebo jenom své kroky. K očím si přiloží dlaň, aby je chránil před sluncem a v němém úžasu pozoruje krásu místního hradu, tyčícího se v záři slunce, až do samotného nebe. Hrad, který majestátně stojí nad obcí, se jmenuje ČOVÍK. A dělá z malé vesnice, ležící na křižovatce obchodních cest, důležitou nedobytnou pevnost. Do hradu totiž vedly i tři tajné chodby, které pomáhaly tehdejším obyvatelům najít bezpečné útočiště za jeho hradbami. Jedna tajná chodba vedla z nedaleké rotundy, druhá z odlehlé části dnešní Chrástky a poslední ze vzdáleného lesa jménem Bukovina. Díky tomuto hradu dostala malá obec na mírném návrší jméno Hradčovice.

 Jestli nám prababičky a praprababičky říkaly pravdu, již asi nezjistíme, ale různé vykopávky našim předkům dávají za pravdu, že přece možná, někde něco, tady opravdu, snad někdy se mohlo stát.                                                          

 

Starosta obce